ZEMĚPISNÉ OBJEVY
kolem r. 600 př. n. l. Foiničtí plavci vykonali na příkaz egyptského faraóna Nechá II. první plavbu kolem Afriky (zprávu zachoval Hérodotos [*]).
kolem r. 470 př. n. l. Kartaginec Hannón v čele námořní výpravy vyslané zkoumat západoafrické pobřeží pronikl pravděpodobně až do Guinejského zálivu.
Přibližně v téže době vedl Kartaginec Hamilko výzkumnou plavbu na sever podél pobřeží západní Evropy a dospěl až k britským ostrovům.
334-323 př. n. l. Tažení Alexandra Velikého proti Peršanům přineslo Rekům množství informací zejména o vzdálených oblastech Východu. Jeho vojáci pronikli až ke Kaspickému moři, vnikli do Afghánistánu, překročili Hindúkuš a přes řeku Amudarju dorazili do střední Asie až k řece Syrdarja. Odtud se vypravili do Indie.
kolem 330 př.n. l. Řecký obchodník Pýtheás z Massalie (dnešní Marseille) se plavil podél atlantského a východobritského pobřeží až do Skotska a pak dál na sever do země Thule (patrně dnešní Island, Norsko nebo Grónsko).
3. stol. př. n. l.-5. stol. n. l. Vojenské výpravy Římanů přinesly nové zeměpisné poznatky o Číně, Cejlonu a západním a východním pobřeží Afriky (snad až k rovníku).
399-412 Čínský cestovatel Fa-Sien prošel Indii, Bengálsko, Cejlon a Jihočínským mořem se vrátil zpět do Číny.
kolem r. 900 Normanský mořeplavec Ulfson Gunnbjórn byl při plavbě k Islandu zahnán ke grónským břehům, kde objevil řadu drobných ostrůvků.
982 Norman Erik Rudý objevil Grónsko, tři roky ho prozkoumával a r. 986 zde založil první normanské osady.
985 Norman Herjulfsson Bjarni byl při plavbě z Islandu do Grónska zahnán větry k americkému pobřeží - první písemně doložené spatření Ameriky.
kolem r. 1000 Normanská výprava Leifa Erikssona přistála na pobřeží Severní Ameriky. Pravděpodobně doplula k Labradoru, Novému Foundlandu, možná i k Novému Skotsku a k Nové Anglii.
1245-1247 Italský mnich Giovanni del Piano Carpini putoval k mongolskému dvoru velkého chána do Karakorumu. Jeho zpráva přináší první autentický popis zemí evropského Východu, vnitřní Asie a Mongolská.
1251-1256 Vlámský mnich Vilém z Rubruku byl vyslán ke dvoru velkého chána. Přinesl informace o oblastech střední Asie, Sibiře, Číny, zmínil se dokonce o Mandžusku a Koreji.
1271-1295 Benátský cestovatel Marco Polo podnikl se svým otcem a strýcem cestu do Číny. Zde byl přijat do císařských služeb a procestoval četné kraje a města po celé zemi. Jeho slavná kniha (později nazvaná Milión) je cenným zdrojem informací o poměrech v celé Asii, zejména o její východní části (Čína, Mongolsko, Korea, Japonsko), přináší poznatky o Evropě a východní Africe.
1288-1338 Italský mnich Giovanni de Mon-tecorvino navštívil Persii, Indii, Čínu (kde založil latinskou církev). Jeho dopisy doplňují cestopisné dílo Póla a Carpiniho.
1316-1330 Italský mnich Odorico z Pordenone podnikl cestu přes Indii, Sumatru, Jávu a Kočinčínu do Číny; zpátky putoval přes Tibet (zřejmě jako první Evropan navštívil Lhasu).
1325-1354 Největší arabský cestovatel Abú Abdalláh Muhammad Ibn Battúta putoval třicet let prakticky celým tehdy známým světem. Navštívil severní Afriku, Egypt, Palestinu, Sýrii, Persii, východoafrické pobřeží, jižní Rusko, Bulharsko, Indii, Čínu, Bengálsko, Cejlon, Sumatru, vydal se i do Španělska; na své poslední cestě pronikl i do tajemného Timbuktu u břehů Nigeru (v nitru Afriky).
1405-1433 Čínský admirál Čeng-Che vykonal sedm velkých námořních výprav do oblasti Indického oceánu a k Africe s cílem zakládat opěrné body pro čínský obchod.
1416-1460 Portugalský princ Jindřich Mořeplavec organizoval první portugalské plavby podél afrického pobřeží. Jeho kapitáni znovuobjevili v letech 1418-1420 Madeiru,r. 1431 Gon^alvo Velho Cabral nalezl část Azor, r. 1434 obeplul Gil Eannes mys Bojador, Nuňo Tristao doplul r. 1443 k Arguimskému zálivu, AI viso de Cadamosto r. 1455 a 1456 prozkoumal ústí řek Senegal a Gambie a objevil některé Kapverdské ostrovy. V polovině 15. stol. byli Portugalci nejlepšími plavci Evropy.
1419-1444 Benátský obchodník Niccoló de Conti podnikl rozsáhlé cesty po Asii, navštívil Indii, Cejlon, Bengálsko, snad i Kambodžu a jižní Čínu.
1466-1472 Ruský kupec Afanasij Nikitin vykonal cestu z Tveru přes Persii do Indie a procestoval její vnitrozemí.
1487-1490 Pedro da Covilhao byl prvním Portugalcem, který se plavil Indickým oceánem (na arabské lodi z Káhiry do Indie), poznal pobřeží východní Afriky daleko na jih a prohlásil, že lze obeplout Afriku.
1487-1488 Portugalec Bartolomeu Dias obeplul jižní cíp Afriky, objevil mys Dobré naděje, čímž otevřel námořní cestu do Indie.
1492-1504 Janovan ve španělských službách Kryštof Kolumbus znovu objevil během čtyř výzkumných plaveb Ameriku. R. 1492 přistál na Bahamách, Kubě a Haiti; r. 1493 objevil ostrovy Dominica, Guadeloupe, Panenské ostrovy a r. 1494 prozkoumal Jamajku; r. 1498 dospěl k Trinidadu a provedl výzkum venezuelského pobřeží; r. 1502 pronikl k pobřeží Hondurasu a Nikaraguy.
1497 Ital v anglických službách Giovanni Caboto (John Cabot) při plavbě z Bristolu na západ spatřil jako první Evropan od normanských plaveb břehy Severní Ameriky. (Kolumbus dorazil k americké pevnině r. 1498.) 1497-1498 Portugalec Vasco da Gama nalezl námořní cestu z Evropy do Indie přes Atlantik, kolem mysu Dobré naděje a napříč Indickým oceánem.
1497-1504 Florenfan Amerigo Vespucci podnikl čtyři průzkumné plavby k americkému pobřeží a jako první pochopil, že se nejedná o Asii, nýbrž o nový kontinent, jemuž dal název Nový svět.
1500 Španěl Vicente Yáňez Pinzón jako první objevil brazilské pobřeží. O tři měsíce později Portugalec Pedro Alvares Cabral doplul při plavbě do Indie také k pobřeží Brazílie a prohlásil ji za portugalské vlastnictví.
1501 Bratři Gaspar a Miguel Corterealové, portugalští mořeplavci, objevili při hledání Severozápadního průjezdu (mořská cesta podél pobřeží Severní Ameriky z Atlantského do Tichého oceánu) Labrador.
1502-1508 Ital Lodovico di Varthema putoval z Benátek do Egypta, podél Středozemního moře do Sýrie, odtud se vydal do Mekky a Mediny, Jemenu, na východoafrické pobřeží a do Indie. Pak navštívil znovu Arábii, jižní Persii, Cejlon, Malakku a opět Indii.
1503-1511 Portugalský conquistador Afonso ďAlbuquerque dobyl Kóčin, Ormuz, Gou a Malakku, opěrné body portugalské moci v Asii.
1513 Španěl Vasco Núňez de Balboa přešel jako první Evropan Panamskou šíji a objevil Tichý oceán.
1519-1521 Španělský conquistador Hernán Cortés dobyl říši Aztéků.
1519-1521 Portugalec ve španělských službách Ferňao de Magalháes vykonal první plavbu kolem světa.
1526-1530 Ital ve španělských službách Sebastiano Caboto doplul k ústí La Platy a pronikl do nitra dnešní Paraguaye, asi 1 600 km od pobřeží Atlantiku.
1532-1535 Španělský conquistador Francisco Pizarro si podmanil inckou říši.
1534-1543 Francouz Jacques Cartier podnikl čtyři výpravy do Severní Ameriky, objevil řeku sv. Vavřince a ukázal cestu do kanadského vnitrozemí (první francouzský pokus o kolonizaci Kanady).
1539-1542 Španěl Hernando de Soto se vypravil z Floridy do vnitrozemí a jako první prozkoumal rozlehlé oblasti jižní části USA.
1541-1542 Španěl Francisco de Orellana jako první zdolal plavbou celý tok Amazonky od pramene k ústí.
1576, 1577 a 1578 Angličan Martin Frobisher hledal na třech výpravách Severozápadní průjezd a dospěl až ke Grónsku a k Baffmovu ostrovu.
1577-1580 Anglický korzár Francis Drake se jako první vydal po stopách Fernaa de Magalháese a uskutečnil druhé obeplutí zeměkoule.
1585, 1586 a 1587 Angličan John Davis pátral na třech výpravách po Severozápadním průjezdu a jeho přesné zprávy zaplnily mnoho bílých míst na mapě.
1596-1597 Holanďan Willem Barents při hledání Severovýchodního průjezdu (mořská cesta podél břehů Ruska a Sibiře z Atlantského do Tichého oceánu) objevil na své poslední plavbě Medvědí ostrov a Špicberky a pronikl zatím nejdále na sever.
1603-1608 Francouz Samuel Champlain hledal vhodné kolonizační oblasti Kanady a založil Quebec. V následujících letech prováděl sám nebo za pomoci jiných systematický výzkum kanadského vnitrozemí.
1605-1606 Portugalec ve španělských službách Luis Vaéz de Torres při hledání legendární Jižní země proplul jako první průlivem (Torresovým) mezi Novou Guineou a Austrálií, a podal tak nesporný důkaz o ostrovním charakteru Nové Guineje. (Objev Španěly utajen do r. 1762.)
1606 Holanďan Willem Janszoon jako první Evropan podal zprávu o australském břehu, domníval se však, že objevená část pobřeží je součástí Nové Guineje.
1607-1610 Angličan Henry Hudson podnikl čtyři plavby s cílem nalézt Severovýchodní i Severozápadní průjezd, přitom objevil v Severní Americe řeku, záliv a r. 1610 proplul průlivem (vše nese jeho jméno) mezi Labradorem a Baffinovým ostrovem.
1616 Angličané Robert Bylot a William Baffin při pátrání po Severozápadním průjezdu prováděli průzkum mezi Grónskem a Baffinovým ostrovem, objevili průliv Smithův a Lancasterův a dospěli až na 78“ severní šířky. Holanďan Dirk Hartog znovu objevil (10 let po Janszoonovi, jehož mapy zůstaly utajeny v archívu) Austrálii.
1642-1643 Holanďan Ábel Janszoon Tasman objevil Tasmánii, souostroví Tonga a Fidži a nalezl novou cestu z Indického do Tichého oceánu.
1648 Ruský kozák Semjon Ivanovic Děžňov jako první nalezl cestu ze Severního ledového oceánu do Tichého oceánu, a prakticky tak dokázal, že Asie a Amerika jsou odděleny průlivem (jeho zpráva byla zveřejněna až r. 1758).
1669-1682 Francouz René Robert de La Salle prozkoumal oblast Velkých jezer a celý tok řeky Mississippi.
1697-1699 Ruský kozák Vladimír Vasiljevič Atlasov v rámci vojenské expedice prošel napříč Kamčatkou, zanechal o ní první písemné zprávy a získal cenné informace o Japonsku, Čukotském poloostrově i Aljašce.
1741 Ruská výprava Dána Vituse Beringa a Rusa Alexeje Čirikova dokázala existenci průlivu (Beringová) mezi Asií a Amerikou a dosáhla amerického pobřeží. Určila, kde leží Amerika a nakolik je vzdálena od Asie.
1741-1742 Rus Semjon Ivanovic Čeljuskin prováděl průzkum Tajmyru a stanul na nejsevernějším bodě asijské pevniny.
1761-1767 Němec Carsten Niebuhr navštívil neprozkoumané části Arábie a podrobně popsal celou oblast od Egypta až do Indie a odtud zpět do Palestiny.
1766-1768 Angličan Samuel Wallis pátral po nových zemích v Tichomoří, r. 1767 objevil Tahiti a jako první stanovil přibližné rozložení ostrovů v Oceánii.
1766-1769 Francouz Louis de Bougainville při plavbě kolem světa značně zpřesnil mapu Tichého oceánu, objevil mj. Nové Hebridy a Louisiády.
1768-1779 Angličan James Cook během svých tří výzkumných plaveb kolem světa, které obsáhly prostory od antarktických ledovců až k pobřeží Aljašky a od Austrálie až na Havajské ostrovy, systematicky prozkoumal a zmapoval Tichý oceán. Jako první stanul na půdě Nového Zélandu, stanovil obrysy a rozměry Austrálie, objevil řadu ostrovů v Tichomoří a v Atlantiku, předpověděl existenci pevniny v oblasti jižního pólu, poprvé pronikl za jižní polární kruh a stanovil šíři severoamerického kontinentu.
1785-1788 Francouz Jean Frangois de Galaup La Pérouse velel výzkumné expedici do Tichomoří, která významně doplnila výzkumy Jamese Cooka. Jako první Evropan pronikl do Japonského moře, kde zmapoval řadu ostrovů a proplul úžinou mezi ostrovy Hokkaidó a Sachalin.
1795 a 1805 Skot Mungo Park se na svých dvou výpravách do nitra Afriky snažil rozřešit problém toku Nigeru.
1797-1801 Němec Friedrich Konrád Hornemann jako první Evropan v nové době přešel Saharu.
1798 Angličan Matthew Flinders stanovil ostrovní charakter Tasmánie, v následujících letech obeplul celou Austrálii a položil základy jejího mapování. Navrhl pro tento světadíl i jeho dnešní jméno.
1799-1804 A. von Humboldt (*) podnikl výzkumnou expedici po Španělské Americe (Venezuela, Peru, Kuba, Mexiko atd.). Výsledky jeho cest inspirovaly všestranný vědecký výzkum Latinské Ameriky.
1803-1826 Rus Otto Jevstatjevič von Kotzebue provedl tři plavby kolem světa, během nichž objevil na 400 ostrovů a atolů v Oceánii a podstatně prohloubil dosavadní znalost této oblasti.
1818 Angličané John Ross a William Edward Parry neúspěšně hledali Severozápadní průjezd. W. E. Parry podnikl další dvě výpravy (1819-1820 a 1821-1823) do téže oblasti, pronikl hluboko do arktického souostroví, objevil řadu ostrovů a průlivů.
1819-1821 Rusové Fadděj Faddějevič Bellingshausen a Michail Petrovič Lazarev obepluli celou Antarktidu a objevili první antarktické ostrovy (ostrov Petra I., pobřeží Alexandra I.).
1821-1824 a 1826 Skot Hugh Clapperton cestoval po středním Súdánu s cílem vyřešit problém toku Nigeru.
1831 Angličan Richard Lander doplul z Bussy do ústí Nigeru, čímž definitivně vyřešil otázku jeho toku.
Skotský polární badatel James Clarke Ross se účastnil polární výpravy svého strýce Johna Rosse a určil během ní severní magnetický pól.
1837-1842 K antarktickému pobřeží byly vyslány tři velké výpravy, francouzská Dumonta ďUrvilla, americká Charlese Wilkese a britská Jamese Clarka Rosse, s cílem nalézt jižní magnetický pól. Expedice provedly výzkum a mapování antarktického pobřeží a přilehlých ostrovů, objevily nová území. Wilkes nazval ledovou pevninu Antarktickým světadílem.
1845 Angličan John Franklin se vydal na sever v čele vládní expedice s cílem rozřešit definitivně otázku Severozápadního průjezdu. Protože o expedici nebylo zpráv, bylo v letech
1848-1859 podniknuto přes dvacet záchranných výprav. Žádné z nich se nepodařilo Franklina a jeho posádku najít, přispěly však značně k prozkoumání Kanadského arktického souostroví.
1848 Němečtí misionáři Johann Ludwig Krapf a Johann Rebmann na svých cestách po východní Africe jako první spatřili Kilimandžáro (Uhuru).
1849-1873 Skotský misionář a cestovatel David Livingstone prozkoumal rozlehlé území Afriky na jih od rovníku. Své výzkumy zahájil cestou přes poušť Kalahari, vyjasnil charakteristiku střední části Afriky jako pánve, objevil Viktoriiny vodopády, prozkoumal tok řeky Zambezi a toky dalších řek, objevil několik jezer.
1850-1855 Němec Heinrich Barth podal na základě svých cest jasný obraz zeměpisných poměrů velké části Sahary a Súdánu, prováděl i etnografické výzkumy a jako první zpracoval i dějiny této oblasti.
1850-1851 Irský polární badatel Robert McClure při hledání pohřešované Franklinovy expedice (1845) nalezl Severozápadní průjezd, ale kvůli ledům jím nemohl proplout.
1855-1859 a 1864 Francouz Paul Beloni du Chaillu prozkoumal na svých dvou výpravách oblast západní rovníkové Afriky.
1857-1859 Angličané Richard Burton a John Speke se vydali na průzkum východoafrických jezer a pramenů Nilu. R. 1858 objevili jezero Tanganjika a Speke sám ještě jezero Viktoriino; 1860-1863 Speke podnikl výzkumnou expedici s Jamesem Grantem, během níž rozřešili problémy toku Nilu.
1860-1861 Ir Robert 0’Hara Burke jako první prošel Austrálií z jihu na sever.
1862-1879 Němec Gerhard Rohlfs procestoval oblast Vysokého Atlasu, prošel napříč Saharou od západu k východu, podnikl výpravu přes Afriku od Středozemního moře ke Guinejskému zálivu, pronikl hluboko do Libyjské pouště a vedl vědeckou expedici do Západní pouště.
1869-1871 Němec Georg Schweinfurth prováděl všestranný průzkum v oblasti horního Nilu a Konga a přinesl první spolehlivé zprávy o Pygmejích.
1869-1874 Němec Gustav Nachtigal prozkoumal oblast Súdánu a Sahary a podstatně obohatil znalosti o tomto území i po stránce historické a lingvistické.
1870-1885 Rus Nikolaj Michajloviě Prževalskij podnikl čtyři výpravy do centrální Asie, všestranně prozkoumal mimo jiné pohoří severního Tibetu a horní tok Jang-c’-ťiangu, do mnoha oblastí pronikl jako první Evropan. 1873 Rakušané Julius von Payer a Karl Weyprecht objevili zemi Františka Josefa a prozkoumali na saních její střední část až k 82° severní šířky.
1874-1877 Americký novinář a cestovatel Henry Morton Stanley prošel neznámá území střední Afriky a vyřešil otázku toku řeky Kongo. V letech 1879-1884 ve službách belgického krále Leopolda II. procestoval povodí dolního a středního Konga a objevil jezero Leopolda II. (Mai Ndombe); 1887-1889 prozkoumal tok řek Aruwimi a Ituri, objevil pohoří Ruwenzori.
1875- 1885 Francouz Pierre Savorgnan de Brazza cestoval západní rovníkovou Afrikou a organizoval francouzskou koloniální správu této oblasti.
1876-1990 Francouz Fernand Foureau podnikl devět výzkumných výprav do Alžíru a Alžírské Sahary. Jeho mapování tvoří dodnes základy saharské kartografie.
1878-1891 Angličan Joseph Thompson prozkoumal a zmapoval dosud neznámé oblasti Afriky, objevil mj. jezero Rukwa.
1879 Švéd Adolf Erik Nordenskjold jako první proplul Severovýchodním průjezdem do Tichého oceánu.
1880-1883 Čech Antonín Stecker cestoval po dosud neprobádaných oblastech Etiopie.
1880-1890 Francouz Pierre Gabriel Bonvalot podnikal výzkumné výpravy do vnitřní Asie, prošel napříč celým Tibetem.
1883-1887 E. Holub (*) na své poslední výpravě do jižní Afriky prozkoumal neznámé oblasti na sever od Zambezi.
1888 Norové Fridtjof Nansen a Otto Sverdrup přešli na lyžích celé Grónsko a dokázali, že je jeho vnitrozemí pokryto nepřerušenou ledovou vrstvou.
1889 Němec Hans Mayer vystoupil jako první na nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro (Uhuru).
1892-1897 Ital Vittorio Bottego procestoval neznámé oblasti Afriky mezi Indickým oceánem a povodím Nilu, prozkoumal toky řek Džuba a Webi Šibeli.
1893-1896 Fridtjof Nansen chtěl na speciální lodi Fram (kapitánem byl O. Sverdrup) dosáhnout pomocí driftu v zamrzlém ledě severního pólu (tzn. nechat loď zamrznout a dát se unášet transpolárním proudem). Protože proud nebyl pravidelný, vydal se r. 1895 s Fredrikem Johansenem k pólu na lyžích a dosáhli rekordní severní šířky (86° 4´).
1894-1935 Svéd Sven Hedin procestoval na šesti velkých výpravách vnitřní Asii, věnoval se průzkumu severotibetských horských systémů, objevil nová horská pásma, přes 20 slaných jezer, pronikl do západního Tibetu, prováděl vědecké výzkumy v poušti Gobi a v Čínském Turkestánu.
1895-1902 a 1908-1915 A. Musil (*) prováděl výzkumné cesty do severní Arábie a zabýval se etnografií beduínských kmenů.
1897-1899 Belgičan Adrien Gerlache de Gomery velel polární výpravě do Antarktidy s cílem vést průzkum v oblasti magnetického pólu. Výprava jako první strávila celou zimu v Antarktidě.
1898-1902 Otto Sverdrup se plavil podél západního pobřeží Grónska na sever, výprava objevila a zmapovala rozsáhlé souostroví (Sverdrupovo).
1901-1904 Angličan Robert Falcon Scott při pokusu dosáhnout jižní pól objevil pobřeží Eduarda VII.
1903-1906 R. Amundsen (*) vyplul do kanadské Arktidy na průzkum oblasti severního magnetického pólu a jako první proplul r. 1906 Severozápadním průjezdem.
1906-1918 Kanaďan Vilhjalmur Steffanson objevil a zmapoval poslední neznámé ostrovy v kanadské Arktidě, pronikl při tom až na 80" 30‘ severní šířky.
1908-1909 Irský polární badatel Ernest Henry Shackleton podnikl výpravu do Antarktidy s cílem dosáhnout jižní pól. V lednu 1909 došel až k 88° 23‘jižní šířky a musel se vrátit. Jiná skupina z jeho expedice s Douglasem Mawsonem a T. Davidem podnikla mezitím cestu do Viktoriiny země a dospěla jako první k jižnímu magnetickému pólu.
1909 Američan Robert Edwin Peary dorazil 6. dubna k severnímu pólu. (Pokus o jeho dosažení učinil rok předtím jeho krajan Frederick Albert Cook, došlo ke sporu, ale prvenství bylo přiznáno Pearymu.)
1911 R. Amundsen (*) dosáhl 15. prosince jižního pólu. (Jen o čtyři týdny později, 18. ledna 1912, dospěla k jižnímu pólu anglická výprava Roberta Falcona Scotta.)
1912-1933 Dán Knud Rasmussen podnikl sedm výzkumných výprav do málo prozkoumaných částí Grónska a arktické Kanady, během nichž prováděl kartografické práce, archeologické vykopávky a zabýval se studiem Eskymáků.
1926 Američan Richard Evelyn Byrd přeletěl 9. května letadlem severní pól. (Jen několik dní po něm, 12. května, uskutečnil přelet vzducholodí i R. Amundsen (*) s Američanem Lincolnem Ellsworthem a Italem Umbertem Nobilem.)
1928 Australan Hubert Wilkins vykonal první transarktický let z Aljašky přes pobřeží Grantový země a Grónska na Špicberky.
1928 Umberto Nobile jako velitel italské výpravy dosáhl na vzducholodi severní pól (účastnil se i F. Běhounek (*)). Při zpátečním letu se vzducholoď zřítila. Nobileho zachránil švédský letec Lundberg, ostatní členy výpravy ledoborec Krasin.
1929 Richard Evelyn Byrd jako první vykonal let nad jižním pólem.
1931 Hubert Wilkins se pokusil doplout ponorkou na severní pól pod ledem. Třebaže nedosáhl cíle, přinesl významné oceánografické poznatky.
1937-1938 Rus Ivan Dmitrijevič Papanin velel výzkumné polární stanici, která se 274 dní plavila na ledové kře. Kra byla hnána směrem k Atlantiku a urazila přes 2 000 km.
1953 E. Hillary (*) spolu s Nepálcem Tenzingem Norkeyem vystoupil jako první na Mount Everest (Sagarmatha, Ču-mu-lang-ma). 1958 Americká atomová ponorka Nautilus proplula pod Severním ledovým oceánem a vynořila se na severním pólu.