HLAVNÍ SVĚTOVÁ SPOLEČENSTVA ŽIVOČICHŮ A ROSTLIN
K osobitému rázu každé země patří nejen její hory, řeky, nížiny nebo architektonické a kulturní památky, ale také typická vegetace (flóra) a zvířena (fauna).
Už v 19. století biologové objevili, že rozšíření rostlin a živočichů na Zemi není nahodilé, ale že se rozmanité formy na velkých celcích zformovaly do charakteristických společenstev. Jednotlivé územní celky odpovídají zhruba kontinentům, mají různý geologický podklad, různé podnebí, a proto i různou flóru a faunu. Tuto skutečnost poprvé dokumentoval spolupracovník Ch. Darwina (*) Alfred Russel Wallace [volis] (1823–1913) a jeho rozdělení světa do biogeografických oblastí se po několika úpravách užívá dodnes. Každá oblast je stanovena na základě výskytu typických živočišných nebo rostlinných druhů, tzv. endemitů, které se v ostatních oblastech nevyskytují.
Jednotlivé druhy živočichů jsou rozšířené v určitých zeměpisně omezených prostorách (areálech). Přitom areály mohou přesahovat hranice kontinentů, ale mohou být také omezené na prostor jediného ostrova či hory. V hranicích areálu druhy obývají místa s určitým podnebím a rostlinným pokryvem a začleňují se do určitého společenstva — biomu. V rámci biomu se pak jednotlivé druhy udržují jen na stanovišti s určitými podmínkami, kterým se přizpůsobily a které nutně potřebují k životu. Povahu stanovišť a biomů určují především vnější faktory, hlavně podnebí (vlhkost, světlo, teplota) a složení půdy. Tyto podmínky bezprostředně ovlivňují složení flóry. Existencí rostlinstva je zase podmíněn výskyt fauny, protože na určité typy rostlinných společenstev zase navazují určitá společenství živočišná. Živé organismy a jejich neživé prostředí jsou tedy neoddělitelně spjaty a vzájemně na sebe působí.
Zemská souše se rozděluje do pěti základních celků — oblastí:
I. Holarktická oblast je největší biogeografickou oblastí světa. Rozkládá se na severní polokouli hlavně v klimaticky mírném pásmu a zahrnuje velkou část Evropy, Asie, severní Afriku až k obratníku Raka a Severní Ameriku. Flóra a fauna této oblasti se formovaly pod vlivem čtvrtohorních zalednění, nejsou tedy tak pestré jako fauna a flóra teplých oblastí. Holarktická oblast bývá rozdělována do dvou podoblastí:
a) nearktické (tvoří ji Severní Amerika),
b) paleoarktické (ostatní území).
Někdy se tyto podoblasti považují za samostatné oblasti. Reliéf holarktické oblasti je velmi členitý a jeho rostlinný pokryv značně rozmanitý. Kolem pólu je led a sníh, směrem na jih přechází v tundru a tajgu. Za tundrou a tajgou se pak v každé oblasti vyskytují rozmanité biomy: opadavé listnaté lesy, tvrdolisté háje, stepi, polopouště, pouště. V holarktické oblasti žijí především drobní a středně velcí živočichové. Typickými představiteli fauny jsou jeleni, veverky, bobři, ježci, krtci a káně. V obou podoblastech žije řada shodných i blízce příbuzných druhů, které se navzájem zastupují. Nejpodobnější obsazení je kolem pólu. Žijí tu sobi, losi, lední medvědi, lumíci, vlci, sovice sněžná. Směrem k jihu společně rozšířených druhů ubývá. Každá podoblast však má své výlučné (endemické) druhy, které se jinde nevyskytují. V nearktické oblasti žije vidloroh. bizon, psouni, skunk, krocan divoký, chřestýši. V paleoarktické oblasti žije zubr, kočka divoká, myšovití a tarbíkovití, velbloudi.
S živočišnými společenstvy holarktické oblasti souvisejí fauny etiopské a orientální oblasti, neboť mezi těmito oblastmi nejsou nepřekonatelné pozemní a mořské bariéry. Zásadní rozdíl spočívá v klimatu, proto fauna etiopské a orientální oblasti je mnohem bohatší a rozmanitější.
II. Orientální oblast zahrnuje Přední a Zadní Indii, jih Číny a Malajské souostroví včetně Filipín. Převažuje tu tropický les. Žijí tu typické skupiny primátů (gibboni, orangutan, makakové) a poloopic (nártouni), taný, tygr indický, slon indický.
III. Etiopská (africká) oblast zahrnuje Afriku na jih od Sahary, jižní část Arabského poloostrova a ostrov Madagaskar. Vyskytují se tu tropické lesy, stepi, pouště, nejnápadnější jsou však savany. Na nich se vytvořila unikátní společenstva kopytníků (zebry, žirafy, antilopy), lvů, gepardů, hyen. Žijí tu bércouni, hroch obojživelný, hrošík liberijský, okapi. Jiná typicky africká zvířata, jako nosorožci, sloni, lidoopi a luskouni, žijí i v orientální oblasti, i když v jiných druzích a rodech. Obě oblasti jsou rovněž bohaté na hmyz. Podoblastí etiopské oblasti je Madagaskar. Žije tu zvířena, která se na africkém kontinentu nevyskytuje: bodlíni, ksukolové, hroznýš madagaskarský, množství endemického hmyzu. Charakteristická je také nepřítomnost kopytníků, vyšších primátů a velkých šelem.
IV. Australská oblast zahrnuje Austrálii, Tasmánii, Novou Guineu, Nový Zéland a přilehlé ostrovy. Hostí nejstarší a nejkurióznější faunu světa. V oblasti převažují nejrůznější formy vačnatců, dále ptakořitní, žije tu bahník australský, haterie. Tyto prastaré formy se udržely a rozvíjely jen díky izolaci, bez konkurence dokonalejších savců (placentálů), neboť australská oblast se velmi záhy oddělila od ostatní pevniny. Zástupce placentálů představují ze suchozemské fauny letouni a myšovití a také pes dingo (jediná šelma), který se sem dostal zřejmě až s člověkem. Žije tu množství plazů, hlavně jedovatých hadů. V krajině převládá nížina se Savanovými. polopouštními a pouštními formacemi rostlin, jen místy se vyskytuje tropický les.
V. Neotropická oblast zahrnuje Jižní a Střední Ameriku, tropickou část Mexika a ostrovy v Karibském moři. Vegetace je velmi různorodá, v zásadě má tropický ráz. Tropickými zvířaty jsou pásovci, lenochodi, mravenečníci, lamy, kosmani a malpy, upíři, bahník americký, anakonda, kolibříci. V ohromném množství druhů, podob i velikostí tu žije hmyz, například největší tesařík světa Titanus giganteus.