Matematika, Fyzika, Chemie, Biologie, Zeměpis stručně

SOUSTAVA ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ

Po generace se hromadily vědomosti a poznatky o živých organismech a stávaly se stále méně a méně přehlednými. Bylo je třeba uspořádat tak, aby se v nich vědci vyznali a aby je mohli využít jak pro další bádání, tak i pro praktické účely. Jako nejvýhodnější se ukázalo vytvoření tzv. přirozeného systému (soustavy) živočichů a rostlin, který by jednak odrážel historický vývoj organismů od nejjednodušších a nejstarších až po nejmladší a nejdokonalejší, a zároveň by odrážel i jejich příbuzenské vztahy. Během dlouhého vývoje však v přírodě vznikly složité vztahy mezi organismy a prostředím a jejich objasňování je velmi pomalé a složité. Zatím také existuje jen málo dokladů, které by umožnily podrobně rekonstruovat minulost. Je tedy zřejmé, že každý doposud vytvořený systém je umělý a zakládá se na neúplných informacích. Navíc nutně zjednodušuje. Současný zoologický i botanický systém nelze považovat za dokonalý, a tedy za konečný. Oba jen odrážejí zatím známá fakta a s množstvím nových poznatků se neustále doplňují a přestavují. Rozhodně dnes existuje několik pojetí a variant systematického uspořádání rostlinných a živočišných druhů. Systematické kategorie, kmeny, řády, třídy a další, jsou neustále předmětem bádání a vědci stále dotvářejí své názory na jejich vznik a vývoj. Vytvářejí i nové názvy pro jednotlivé systematické skupiny a nově objevené druhy či poddruhy.

Za zakladatele odborného přírodovědeckého systému je považován Carl Linné (*), který žil v 18. století. Tento geniální vědec roztřídil všechny jemu známé rostliny a živočichy na základě vzájemných podobností. Jako první také začal důsledně používat jména složená ze dvou slov: první jméno (rodové) označovalo příbuznost (například kočka), druhé pak bylo vlastním jménem druhu (například divoká).

Aby se v záplavě živočišných a rostlinných forem bylo vůbec možno orientovat, užívají vědci určitý počet pevně stanovených a vymezených pojmů (systematických kategorií), do kterých pak zařazují skupiny konkrétních organismů. Osnovou systému je sled základních systematických kategorií: říše, kmen, třída, řád, čeleď, rod a druh. Tuto osnovu rozvíjejí vedlejší kategorie: podkmen. nadtřída apod.

Nejvyšší systematickou kategorií je říše, která je nadřazena kmeni, kmen třídě, třída řádu. řád čeledi, čeleď rodu, rod druhu. Ovšem všechny kategorie kromě druhu jsou umělé. Umožňují však přehledně vyjádřit vývojové souvislosti. Například druhy, které mají některé společné znaky - souhlasně utvářený chrup, stavbu lebky, vnitřní orgány - jsou řazeny do stejného rodu. Na základě společných znaků jsou pak zase rody seskupeny v čeleď, čeledi v řád atd. Vymezení těchto kategorií však již záleží na tom, jakou důležitost přisuzuje každý vědec jednotlivým znakům, neboť, jak již bylo řečeno, jedinou v přírodě objektivně existující jednotkou je druh.

Druh je určitý konkrétní živočich či rostlina, který žije v určitém prostředí. Je tvořen samčími a samičími jedinci, kteří mají společný původ, plodně se spolu kříží a svými znaky se odlišují od ostatních druhů. Mezi příslušníky téhož druhu se často vyskytnou skupiny jedinců, které se určitými podrobnějšími znaky liší od jiných příslušníků druhu, ale vzájemně se bez potíží kříží. Tyto odlišné populace označujeme jako poddruhy.

Dosazení konkrétního druhu do osnovy zoologického a botanického systému, spolu s vymezením systematické příslušnosti, nejlépe ukáží dva následující příklady: