POČASÍ A PODNEBÍ
V troposféře dochází k neustálým změnám díky vertikálnímu a horizontálnímu proudění vzdušných mas s různou teplotou a vlhkostí, které nazýváme vítr. Země dostává nejvíce slunečního tepla nad rovníkem, nejméně nad póly.
Nad oceány se vzduch ohřívá pomaleji než nad pevninou, kde směr vzdušných proudů také ovlivňují pohoří. Ohřátý vzduch je lehčí (má nižší tlak) a stoupá vzhůru, studený je těžší (má vyšší tlak) a klesá. Vzduch pak proudí z oblastí vyššího tlaku (tlaková výše, anticyklona) do oblastí nízkého tlaku (tlaková níže, cyklóna). Rychlost větru závisí na velikosti rozdílu tlaků v obou místech. Země se otáčí kolem osy. čímž vzniká tzv.Coriolisova síla, která větry unáší na severní polokouli doprava a na jižní doleva.
Nad oceány se vzduch ohřívá pomaleji než nad pevninou, kde směr vzdušných proudů také ovlivňují pohoří. Ohřátý vzduch je lehčí (má nižší tlak) a stoupá vzhůru, studený je těžší (má vyšší tlak) a klesá. Vzduch pak proudí z oblastí vyššího tlaku (tlaková výše, anticyklona) do oblastí nízkého tlaku (tlaková níže, cyklóna). Rychlost větru závisí na velikosti rozdílu tlaků v obou místech. Země se otáčí kolem osy. čímž vzniká tzv.Coriolisova síla, která větry unáší na severní polokouli doprava a na jižní doleva.
Podél rovníku se rozkládá rovníkový pás tišin, kde se vzduch silně ohřívá, stoupá vzhůrtl a pohybuje se na sever a jih. Klesá v oblasti třicátých rovnoběžek a vytváří subtropický pás vysokého tlaku (leží v něm většina velkých světových pouští). Z něj vanou směrem k rovníku pasáty, stálé východní větry. Větrům ve výšce 1-2 km vanoucím nad nimi v opačné směru se říká antipasát. Směrem k pólům vanou západní větry, které ovlivňují počasí oblastí mírného pásu. Tyto tzv. převládající větry jsou stálé nad Atlantikem a Tichým oceánem. V Indii a jihovýchodní Asii vanou stálé větry způsobené nestejnoměrným ohřevem pevniny a oceánu zvané monzuny. V létě foukají od jihu, od oceánu, a přinášejí s sebou množství vody, v zimě od severu a jsou suché. V místním měřítku se nestejnoměrné ohřívání pevniny a moře (nebo jezera) projevuje pravidelnými větry zvanými bríza. Ve dne vanou z moře na pevninu (mořská b.) a v noci z pevniny na moře (pobřežní b).
Místní větry vznikají někde za určitých zeměpisných podmínek (údolí mezi pohořími, poušť) a vanou většinou jen v určitých obdobích. Známý je studený vítr bóra nebo teplý alpský föhn.
Teplejší vzduch pojme více vodní páry než studený. Ta po ochlazení na rosný hod (teplota, kdy jsou vodní páry ve vzduchu nasyceny) zkondenzuje na nepatrných částečkách prachu a vytvoří se oblaka - množství malých kapiček vody nebo krystalků ledu. Ve výškách kolem 8-10 km tvoří obtaka led, ve výškách 3-8 km led a voda a pod 3 km voda. Splýváním kapiček nebo narůstáním krystalů ledu někdy dosáhnou takové velikosti, že z oblaku vypadnou: to je déšť nebo kroupy. Oblačnost při zemi, která silně omezuje viditelnost, se nazývá mlha.
V oblastech mírného pásu se na styku teplejších a studenějších vzdušných mas na okraji tlakových níží vytváří tzv. frontální rozhraní. Pokud teplý vzduch pomalu vystupuje nad studený (teplá fronta), vytvářejí se mohutné vrstvy oblaků - slohy - a můžeme očekávat dlouhodobější deště. Pokud je teplý vzduch vytlačován vzhůru studeným, který proniká na jeho místo, vzniká studená fronta charakteristická vysokými oblaky — kupy — a krátkodobými dešti (přeháňky, bouřky). Okluzní fronta vzniká, dostihne-li studená fronta teplou. Teplejší vzduch je vytlačován vzhůru, a byl-li vzduch za studenou frontou teplejší než před teplou frontou, má okluzní fronta charakter teplé fronty, byl-li chladnější, pak studené.
Podnebí je charakteristické počasí určité oblasti. Tropické podnebí je horké, v oblastech kolem rovníku s pravidelnými denními dešti, dále od rovníku se střídají období sucha a dešťů, mezi 15° a 30° je suché. Nestřídají se roční období. Podnebí mírného pásu charakterizuje střetávání teplých subtropických a studených polárních mas vzduchu na frontálních rozhraních. Na severní polokouli převládá západní vítr, přinášející nad kontinenty oceánskou vlhkost, která zmenšuje v přímořských oblastech teplotní rozdíly. Ve vnitrozemí je sušší kontinentální podnebí s velkými teplotními rozdíly. Pravidelně se střídají roční období. Polární podnebí je studené a suché, za polární noci, kdy slunce nevystupuje nad obzor, teploty klesají hluboko pod bod mrazu. V krátkém létě slunce nezapadá a teplota vystoupí na 10 °C.
Mikroklima určitých oblastí je vázáno na typické místní podmínky, třeba uzavřenost od okolí horskými pásmy apod. Pouštní klima je velice suché, prší často až za několik let. V noci klesá teplota pod bod mrazu. Vysokohorské podnebí má společné rysy s polárním (nízké teploty, malé srážky, vznik ledovců).
SÍLA VĚTRU V BEAUFORTOVĚ STUPNICI
| Stupeň | Označení větru a příznaky | Rychlost větru | |
| m/s | km/s | ||
| 0 | Bezvětří; kouř stoupá kolmo | 0-1 | 0-3,6 |
| 1 | Vánek; pohyb kouře | 1-2 | 3,6-7,2 |
| 2 | Větřík; šelestění listů | 2-4 | 7,2-14,4 |
| 3 | Slabý vítr; pohyb větviček | 4-6 | 14,4-21,6 |
| 4 | Mírný vítr; zdvihá se prach | 6-8 | 2-1,6-28,8 |
| 5 | Čerstvý vítr; ohýbají se keře | 8-10 | 28,8-36 |
| 6 | Silný vítr; ohýbá větší větve | 10-12 | 36-43,2 |
| 7 | Prudký vítr; ohýbá stromy | 12-14 | 43,2-50,4 |
| 8 | Bouřlivý vítr; ulamuje větve | 14-17 | 50,4-61,2 |
| 9 | Vichřice; strhává tašky, láme slabší stromy | 17-20 | 61,2-72 |
| 10 | Silná vichřice; vyvrací stromy, strhává střechy | 20-24 | 72-86,4 |
| 11 | Mohutná vichřice; působí rozsáhlé škody | 24-30 | 86,4-108 |
| 12 | Orkán; ničivé účinky | přes 30 | přes 108 |
Tuto stupnici větru vytvořil v roce 1806 anglický admirál Francis Beaufort [boufót] (1774-1857) a za základ měření se bere síla ve výšce 10 m n. m. (původně sloužila především pro námořní účely). Vedle ní se užívají i jiné škály, nověji zejména podrobnější 17stup-ňové dělení.