MAGNETISMUS
Magnet a magnetické póly
Vlastnost některých látek přitahovat k sobí železo nebo jiné kovy se nazývá magnetismus.
Látky mající tuto vlastnost se nazývají magnety. Magnety se mohou stát např. železo, nikl, kobalt a některé slitiny. Magnety kolem sebe vytvářejí silové magnetické pole, které působí přitažlivými nebo odpudivými silami nejen při styku s magnetem, ale i v okolí magnetu.
Rozlišujeme magnety:
trvalé (magneticky tvrdé, uchovávají si magnetické vlastnosti),
dočasné (magneticky měkké, magnetické vlastnosti ztrácejí).
Některé magnetické látky se vyskytují i v přírodě (magnetovec - železná ruda Fe3O4).
Místa magnetu s největší přitažlivou silou jsou póly magnetu. Každý magnet má dva póly: severní S (N) a jižní J (S). Souhlasně póly se odpuzují, nesouhlasně přitahují.
U tyčových magnetů jsou oba póly na opačných koncích magnetu. Magnetické póly však nelze od sebe oddělit: rozdělíme-li magnet napůl, vzniknou dva magnety, každý s oběma póly.
Magnetické vlastnosti látek
Podle magnetických vlastností dělíme látky na:
feromagnetické (jsou silně vtahovány do magnetického pole),
paramagnetické (jsou slabě vtahovány do magnetického pole),
diamagnetické (jsou slabě odpuzovány z magnetického pole).
Magnetické pole Země
Země se chová jako velký magnet. Jeho magnetický severní a jižní pól však přesně nesouhlasí s póly zeměpisnými. Magnetické pole Země působí na volně zavěšený jiný magnet — magnetku — tak, že zemský severní magnetický pól přitahuje jižní pól magnetky. Ta se vždy stočí tak, že jeden její konec ukazuje k magnetickému severu, druhý k jihu. Přístroj s volně zavěšenou nebo volně plovoucí magnetkou se jmenuje kompas.
Protože zeměpisné a magnetické póly nejsou totožné, liší se směr osy magnetky (směr k magnetickému severu) od místního poledníku (směr k zeměpisnému severu). Tato odchylka je magnetická deklinace, která je na různých místech různá.
