Matematika, Fyzika, Chemie, Biologie, Zeměpis stručně

STAVBA ŽIVÉHO TĚLA

Život je vázaný na organismy, protože mají pevnou strukturu (stavbu těla). Probíhá v nich metabolismus čili výměna látek a energie s vnějším prostředím, a co je pro ně typické — rozmnožují se čili reprpdukují. Tyto živé soustavy, ať už jde o bakterii, rostlinu nebo živočicha, jsou od okolního, neživého prostředí ohraničeny, ale nejsou od něj zcela odddčleny. Mezi nimi a životním prostředím neustále probíhá výměna látek a energie. Látky přijaté z vnějšího prostředí (kyslík, živiny aj.) si přeměňují na jiné, které potřebují ke svému životu.

K nejzákladnějším projevům, které probíhají v každém živém organismu, patří dýchání. Při něm organismus přijímá kyslík a přenáší ho k buňkám, v nichž dochází ke spalování energeticky bohatých živin (cukrů). Při této chemické reakci se uvolňuje energie. Je to tedy děj rozkladný, opak fotosyntetické asimilace, při které látky vznikají. Rostliny dýchají jen v noci, ve dne v nich probíhá proces opačný — živiny vyrábějí a ukládají. Živočichové na rozdíl od nich musejí dýchat ve dne i v noci, protože bez kyslíku nemohou žít — je podmínkou jejich látkové výměny.

Živočichové žijící ve vodním prostředí přijímají kyslík rozpuštěný ve vodě. Jejich orgánem dýchání jsou žábry, tenké lupínky, na jejichž povrchu dochází k výměně plynů. Ty druhy, které nalezly vhodné podmínky k životu na souši, přešly na dýchání vzdušného kyslíku. Bezobratlí jej přijímají jemnými trubičkami — vzdušnicemi (trachejemi), které vyúsťují póry povrchu těla. Přivádějí vzduch až do jeho nitra, k jednotlivým buňkám. Orgánem dýchám vyšších obratlovců jsou plíce. Tvoří je systém jemných sklípků (alveolů), v jejichž stěnách dochází k výměně plynů — krev přijímá kyslík a uvolňuje oxid uhličitý. Vedle toho poměrně velké procento kyslíku potřebného k životu vstřebávají mnohé živočišné druhy kůží, tedy celým povrchem těla.

Základní stavební a funkční jednotkou organismu je buňka. Nejjednodušší rostliny (četné řasy a houby) a živočichové (prvoci) se skládají z jediné buňky (organismy jednobuněčné). Těla vyšších rostlin a živočichů jsou tvořena velkým množstvím buněk (organismy mnohobuněčné). Zatímco u jednobuněčných organismů jediná buňka vykonává všechny životní funkce (látkovou výměnu, pohyb, růst, rozmnožování), u organismů mnohobuněčných jsou jednotlivé buňky sdruženy do souborů tvořených buňkami převážně se stejnou funkcí a často i stejnou stavbou. U rostlin tyto soubory nazýváme pletiva, u živočichů tkáně. V průběhu vývoje a růstu každého jedince se ze souborů buněk stejného typu vytvářejí orgány, které zajišťují životně důležité funkce.

Buňka je tvořena bílkovinnou cytoplazmou, ohraničenou od okolního prostředí cytoplazmatickou membránou. Cytoplazma obsahuje jádro a organely. Ty jsou přítomné ve všech buňkách a jsou důležité pro životní pochody nich probíhající. V cytoplazmě se vyskytují i mnohé další útvary (organely), spojené se zcela určitými funkcemi, které buňka plní, např. mitochondrie, ribozómy atd. V jádru rozeznáváme jadérko a další drobná tělíska, například chromatinová zrnka, z nichž se při složitém procesu dělení buňky vytvářejí pentlicovité chromozómy. Jejich počet a tvar je pro každý druh charakteristický a jsou nositeli dědičné informace. Právě v jádru je tedy uložen hlavní plán, který řídí činnost buňky a tím i život celého organismu.

Obecná stavba rostlinné a živočišné buňky je v podstatě stejná. Rozdíly jsou dány odlišnými způsoby výživy a od toho se odvíjejícími odlišnými procesy, které v nich probíhají. Rostlinná buňka se od živočišné liší tím, že má pevnou buněčnou stěnu, dále obsahuje tělíska zvaná plastidy a velké množství vakuol. Tvar buňky je dán tvarem buněčné stěny a závisí na funkci buňky v pletivu. Plastidy jsou typické pro buňky zelených rostlin. Existuje jich celá řada a velmi významné jsou ty, které obsahují zelené barvivo chlorofyl, protože umožňují fotosyntézu. Vakuoly v sobě hromadí kapénky látek, které buňka vyrobila (např. pro svou ochranu proti škůdcům, k přilákání opylovačů ap.) Živočišné buňky jsou tvarově velmi rozmanité, protože nemají pevnou buněčnou stěnu. Jsou vysoce specializované podle funkcí, které vykonávají, protože živočišný organismus má složitější stavbu než rostlinný.

Živočišná a rostlinná buňka

Základy buněčné teorie formuloval v roce 1839 český přírodovědec J. E. Purkyně (*).

Základní pojmy této kapitoly jsou: metabolismus, buňka, organismus jednobuněčný a mnohobuněčný, pletivo, tkáň, orgán, cytoplazma, cytoplazmatická membrána, jádro, chromozómy, plastidy, vakuola.

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat