ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZEMI
| rovníkový průměr Země | 12 756 km |
| polární průměr Země | 12 713 km |
| obvod poledníku | 40 008 km |
| obvod rovníku | 40 075 km |
| povrch Země | 510 083 000 km2 |
| plocha vod | 361 455 000 km2 |
| plocha souše | 148 628 000 km2 |
| objem Země | 1 083 319 780 000 km2 |
| hmotnost Země | 5,978 . 1021 tun (skoro 6 triliard tun) |
| hustota Země | 5,5 g/cm3 |
STAVBA ZEMĚ
Zemská kůra a nitro
Země se skládá ze zemské kůry, pláště a jádra, nad kůrou je plynná atmosféra.
Řez zemským tělesem (pro názornost není dodržen poměr vzdáleností).
Zemská kůra je velmi tenká, pod oceány pouze 5-9 km, pod kontinenty 30-40 km, v místě velkých horských pásem až 80 km. Zemská kůra (viz obr. na této str.) je tvořena rozličnými horninami, kontinenty jsou tvořeny převážně granitem (žulou), oceánské dno bazaltem (čedičem). Pod kůrou leží až do hloubky 2 900 km plášť, jehož svrchní vrstva do hloubky asi 75 km tvoří s kůrou pevnou vrstvu nazývanou litosféra (z řec. lithos = kámen). Pod ní ležící astenosféra je do hloubky asi 250 km roztavená, hlubší vrstvy jsou opět pevné, tvořené horninami s vysokým podílem křemíku, hořčíku a železa. Vnější jádro je až do hloubky asi 5 150 km roztavené, vnitřní jádro (jadérko) je pevné. Jádro se skládá hlavně ze železa. Mohutné elektrické proudy, které jím protékají, udržují zemskou magnetosféru, která nás chrání před účinky slunečního větru a nebezpečným zářením.
Magnetosféra. Její tvarovou nesouměrnost působí sluneční vítr.
Rozhraní mezi jednotlivými vrstvami tvoří diskontinuity, v nichž se mění směr a rychlost zemětřesných vln, jejichž studium tvoří hlavní pramen poznatků o nitru Země, které je přímému pozorování nedostupné. Mezi kůrou a pláštěm je to Mohorovičičova diskontinuita (Moho), mezi pláštěm a jádrem Gutenbergova diskontinuita (nejmenuje se po vynálezci knihtisku, ale po americkém seizmologu!).
Řez zemskou kůrou a svrchním pláštěm.
POHYB KONTINENTŮ
Někteří vědci si již v minulém století povšimli, že okraje kontinentů do sebe jakoby zapadají (např. pobřeží Brazílie a Guinejský záliv). Jejich domněnku potvrdil výzkum tamních hornin Němcem Wegenerem, který v r. 1915 zveřejnil svoji teorii o kontinentálním driftu, tedy o pohybu kontinentů. Dnes víme, že litosféra je rozlámána do desek (15 velkých), mezi nimi existují tři typy deskových rozhraní. Zhruba uprostřed oceánů se táhnou dlouhé zlomy, středooceánské hřbety, jimiž neustále stoupá magma z astenosféry, tuhne v novou oceánic-kou litosféru a odtlačuje tak oceánské dno (konstruktivní d. r.). V jiných místech (subdukční zóny) tím dochází ke kolizi dvou desek, z nichž jedna je vtlačována pod druhou do astenosféry, kde se pevné horniny litosféry opět roztaví (destruktivní d. r.). Konečně v místech zvaných transformní zlomy se desky pouze posouvají vedle sebe, litosféra se ani nevytváří, ani nezaniká (pasivní d. r.). Desková rozhraní jsou nej aktivnější části zemského povrchu (sopečná činnost, zemětřesení, vznik horských pásem), nejznámějším příkladem je tzv. ohnivý pás sopek táhnoucí se podél okrajů Tichého oceánu. Pro úplnost musíme říci, že se kontinenty nebo jejich části nepohybují pouze horizontálně, ale také vertikálně, zanořují se (např. pod tíhou ledovců) a zase vystupují (když roztají).
Desková rozhraní.
V minulosti, asi před 200 milióny let, existoval pouze jeden kontinent, Pangea, a oceán Panthalassa. Pangea se asi před 110 milióny let rozpadla na severní Laurasii a jižní Gondwanu, mezi nimiž leželo moře Tethys. Jejich dalším rozpadem vznikly postupně dnešní kontinenty.
ZEMĚTŘESENÍ A SOPEČNÁ ČINNOST
Nejnápadnější a také nejničivější projevy pohybů ve svrchních vrstvách Země. Zemětřesení vzniká většinou náhlým uvolněním ohromné energie vzniklé třením nebo ohyby desek. Místo, kde zemětřesení vzniká, je ohnisko (hypocentrum), místo na zemském povrchu nad ohniskem je epicentrum. Hloubka ohniska je různá, u mělkých zemětřesení 0-70 km (obvykle nejničivější), u středně hlubokých 70 až 300 km, u hlubinných 300 - 700 km. Přenos energie od ohniska se děje seizmickými vlnami, jichž je více typů, nejdůležitější jsou podélné (longitudiální, P-vlny) a příčné (transverzální, S-vlny). U podélných dochází ke střídavému stlačování a roztahování hornin (jako u zvukových vln stlačování a zřeďování vzduchu), u příčných částečky hornin kmitají (jako o vodních vln). Oboje vlny procházejí Zemí a mění svůj směr v závislosti na složení a fyzikálních vlastnostech zemského nitra. Měří se seizmografy.
Sopky neboli vulkány jsou útvary zemského povrchu vzniklé výlevem žhavého magmatu. Jsou nejvíce na očích, i když se většina magmatu vylévá klidně ze zlomů na dně oceánů (lineární vulkanismus). U sopek při erupci stoupá magma z astenosféry trhlinami v zemské kůře a nahromadí se v magmatickém krbu, odkud vystoupí na povrch přívodním kanálem sopouchem. Z magmatu se uvolňují plyny a vodní pára (volatilie), někdy se ucpáním sopouchu hromadí a pak explozí vy vrhují magma do výšky, kde ztuhne a padá na zem jako tefra. Jindy proudí plyny volně a vynášejí množství tefry. Tyto sopky tvoří kužel složený z vrstev tefry uložených erupcemi. Jiným typem erupce je klidný výron magmatu u sopek tzv. havajského typu, kdy se vylévá na povrch jako láva a postupně tuhne v lávových proudech. Jejich magma má nízkou viskozitu (vnitřní tření), a proto je láva pohyblivá a neucpává sopouch. Pokud láva vytéká často a více sopouchy, vznikne rozlehlá štítová sopka (desítky km2). Někdy se oba typy erupcí kombinují a vznikne stratovulkán, kužel složený z vrstev tefry a lávy. Mnoho sopek se nachází pod hladinou oceánu (podmořské hory). Sopky, jejichž činnost již ustala, se nazývají vyhaslé, sopky v klidu spící a aktivní sopky činné.
Magnitudo je přímo změřená amplituda (výška) zemětřesných vln.
Tsunami je vlna vzniklá podmořským zemětřesením nebo výbuchem podmořské sopky a šířící se rychlostí stovek km/h. Na otevřeném moři je vysoká jen metr a námořníci ji ani nezpozorují, u pobřeží ale její výška stoupá až na desítky metrů a zničí vše na pobřeží. R. 1883 při výbuchu sopky Krakatau v Indonésii tsunami zničila přes 160 vesnic a zabila 36 000 lidí.
Tefra se podle velikosti dělí na sopečný prach (do 0,5 mm), popel (do 4 mm), lapilli (4 - 32 mm) a bomby (nad 32 mm).
Pahoehoe láva vzniká utuhnutím lávy o nej-nižší viskozitě. Ochlazováním proudu vzniká na povrchu provazcovitá struktura připomínající vrásky.
Aa láva vzniká z viskóznější lávy rozlámáním slupky do nepravidelných desek.
Bloková láva se skládá z velkých nepravidelných kusů lávy.
Polštářová láva vzniká rychlým ztuhnutím lávového proudu pod vodou, kdy se uspořádá do útvarů podobných velkým pytlům.
Nuée ardente (fran. žhoucí oblak) je oblak horkých plynů a tefry, který unikne ze sopky při méně prudké explozi a valí se při zemi. V r. 1902 vybuchla na ostrově Martiniku v Antilách sopka Mont Pelée a žhoucí oblak plynů zabil všech 26 000 obyvatel města St. Pierre. Přežil pouze jeden vězeň v kobce.
Kráter vzniká na vrcholu sopky poklesem lávy do sopouchu a jejím ztuhnutím. Na vedlejších přívodních kanálech tak vznikají vedlejší krátery.
Kaldera je rozsáhlá proláklina s pozvolnými svahy na vrcholu sopky, která vznikne, když exploze rozmetá vrchol hlavního kužele, nebo zřícením vrcholu sopky do sopouchu. Často se v ní vytvoří jezero.
Sopečná krajina.
SÍLA ZEMĚTŘESENÍ PODLE UPRAVENÉ MERCALLIHO STUPNICE
| Stupeň | Příznaky a následky |
| 1. | Sotva patrné; pociťují hojen někteří lidé. |
| 2. | Je patrné ve vyšších podlažích; pohyb zavěšených předmětů. |
| 3. | Je dobře patrné; zavěšené předměty se pohybují i v přízemí, chvějí se i stojící automobily. |
| 4. | Je nápadné; drnčí okna a nádobí, budovy se chvějí, stojící auta se mírně kolébají. |
| 5. | Je velmi nápadné; pociťují ho téměř všichni lidé, mnozí se budí, křehké předměty a omítka pukají. |
| 6. | Vznikají mírné škody; pociťují ho všichni, mnozí vybíhají z domů, pohybuje se i těžký nábytek, padá omítka. |
| 7. | Vznikají větší škody; nové domy jsou poškozeny mírně, neudržované značně, lidé opouštějí obydlí, otřesy zaznamenávají i řidiči jedoucích aut. |
| 8. | Vznikají značné škody; zasaženy jsou mírně i pevné konstrukce, komíny se hroutí, není možno jet autem. |
| 9. | Vznikají velké škody; základy mnoha domů se sesouvají, těžce poškozeny jsou i pevné konstrukce, objevují se nápadné trhliny v zemi. |
| 10. | Vznikají ohromné škody; většina domů je zbořena, ohýbají se koleje, puká země, značné sesuvy, vylití řek. |
| 11. | Katastrofa; zůstává stát jen minimum zděných konstrukcí, jsou zničeny mosty a potrubí, v zemi jsou široké trhliny a pokračují sesuvy. |
| 12. | Naprostá zkáza; pohyb země připomíná mořské vlnění, předměty jsou vyvrho-vány do vzduchu, viditelnost je značně omezena. |
RICHTEROVA STUPNICE
Je založena na měření magnituda. Je logaritmická, u každého o 1 vyššího stupně vzroste výška vlny desetkrát a na ní závislá energie uvolněná zemětřesením třicetkrát. Rozeznává podle energie následující typy zemětřesení: slabé (magnitudo pod 4,5), průměrné (4,5 - 5,5), silné (5,5 - 6,5), významné (6,5 - 7,5), mimořádné (nad 7,5). Největší dosud naměřené magnitudo mělo hodnotu 9.